Pro milovníky koní
některá plemena-zajímavosti a popisy |
|
Americký klusák-popis Původním zakladatelem chovu pravděpodobně nejlepšího klusáckého plemene na světě byl hřebec anglického plnokrevníka Messenger, dovezený z USA v roce 1788, který byl zkřížen s importovanými holandskými klusáky, aby se získali koně s výraznou schopností klusat. Chov ovlivnili i kanadští mimochodníci. Nejvýznamnějším chovným hřebcem byl Hambletonian 10, který se narodil v roce 1849. Většina dnes žijících amerických klusáků má v rodokmenu některého z jeho čtyř synů. V roce 1879 sepro plemeno začal používat název standardbred, protože bylo rozhodnuto,že do plemenné knihy může být zapsán jen kůň, který dosáhne na jednu míli předepsaného času (původně 3 minuty, dnes 2 minuty 30 vteřin u normálních klusáků a 2 minuty 25 vteřin u mimochodníků). K vylepšení výkonu amerických klusáků bylo použito i krve berberů a morganů. Americký klusák se proslavil především svou rychlostí, odvahou a tvrdostí. Má velice příjemný, dlouhý a vydatný chod. Někteří američtí klusáci jsou mimochodníci, kteří jsou rychlejší než klusáci používající diagonální chod. Přední nohy bývají kratší než zadní. Proměnlivá konstituce, typ anglického plnokrevníka, hlava není tak ušlechtilá, ale velmi líbivá.
Fríský kůň Fríští koně jsou známí méně,ačkoliv ve vlasti je jim věnována vroucí láska a velká pozornost.Ve skutečnosti černý frís,pocházející patrně z divokých lesních koní ,zaujímá v koňské hierarchii Evropy mimořádně významné místo.Ovlivnil mimo jiné i četná britská plemena jako Fellského či daleského poníka a shira. DNEŠNÍ FRÍS Dnešní fríský kůň je vždy vraník a v kohoutku měří v průměru 152 cm.Je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách,anižby pozbyl kondici nebo svou bodrou ochotou,která z tohoto plemene dělá zvíře k pomilování.Frís se také používá k práci na venkově,chodí v postroji(často se zapřahá do tradiční historické fríské dvojkolky / sjees / )a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení jako drezurní kůň pro show.Dávno už ovšem minuly doby,kdy měl výsadní postavení v pohřebnictví.Dnes se uplatňuje spíš v cirkusové manéži.Od roku 1986 zajiš'tuje spřežení frísů rozvážku zboží u Harrodse,významného obchodního domu v Londýně. PŮVOD Tradiční oblastí chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí.Ačkoli nebyli chováni na rozsáhlém území,jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží.Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shire těžili z příbuznosti s tímto plemenem.Prostředí doplněné pečlivým výběrem chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového koně.
POPIS TĚLA Výška:163cm hřebci, 156cm klisny Horní profil:Linie krku a hřbetu dělá frísa ideálního kočárového koně. Záď:Záď má charakteristický strmý sklon,ocas je poměrně nízko nasazen.Krátké zadní nohy vynikají silou a mohutností. Ohon:Hříva,ocas a rousy jsou husté a bujné. Trup:Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní a plece s plochým,oblým kohoutkem jsou mohutné,ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži. Nohy:Krátké,silné nohy mají velmi čisté,velké klouby. Kopyta:Kopyta jsou nižší,plošší.Typickým znakem plemene jsou rousy na spodní části holení a na špenkách.
Hafling Výška v kohoutku je u hřebců 135 - 142cm, u klisen 136 - 140cm. Váha se pohybuje mezi 420 a 490kg. Nohy jsou svalnaté, ale ne těžké, holeně krátké a kopyta pevná, tvrdá. Velké oči a široce otevřené velké nosdry dodávají haflingovi živý vzhled. uši jsou malé. Hrudník je hluboký a plec dobře utvářená. Chody prostorné a vydatné. Haflingův hřbet bývá často delší, a tak se hodí i na soumara. Hafling je velmi dlouhověký, někteří koni se k práci využívají ještě ve 40 letech života. pracovat začínají ve věku 4 let. hafling je velmi učenlivý a nenáročný.
Vysvětlení názvu:Plemeno dostalo název podle obce Haflingen v Ötzlatských Alpách, ovšem plemeno existovalo podstatně dříve, než dnešní pojmenování. Ötztalské Alpy, původní domovina haflinga, mají typický velehorský reliéf. Nápadná je klenbovitá stavba s velmi příkrým jižním svahem a mírnějším svahem severním, ve kterém jsou trogovitá údolí s velkými ledovci a ritnovými poli. Tvrdé podmínky ve vysokých horách upevnily osobitý a nápadný typ koně. Chov haflinga:Hafling je skromný, vystačí si s minimální pastvou. Vyžaduje poměrně málo jádra, či tzv. koncentrátu. Pokud mohou koně na pastvu a nemají žádnou pracovní zátěž, stačí jim 7 - 8 kg sena a 1 kg koncentrátu denně. Koncentráty, jako oves nebo ječnem, jsou energeticky bohatá krmiva, která ve správném poměru s objemovými krmivy umožňují koním vykonávat požadovanou práci. Březí klisna vyžaduje více jádra. Hříbata se odchovávají na alpských pastvinách - tzv. alpung. Tráví zde průměrně 150 dnů z roku. To je o třetinu delší období než jsou alpské louky "prostřené". Na jaře a na podzim si koně musí v extrémních klimatických podmínkách vyhledávat potravu. I klisny se pouští již za několik dnů po ohřebení na pastvu. Tato praxe, která se praktikuje po mnoha desetiletí, pomáhá k posílení mimořádné otužilosti a houževnatosti haflinga. Přírodní odchov je více hodnocen než ojedinělé sportovní výkony, jak tomu bývá u mnoha jiných plemen. Velikost stáje pro chov haflinga lze snadno odvodit. Box musí být dostatečně velký, aby si pony mohl pohodlně lehnout a zase vstát a taky se mohl válet. Je potřeba mít na mysli, že kůň vážící okolo 400 kg spotřebuje zhruba 50 m3 vzduchu za hodinu. Je-li stáj vysoká 3 metry, musí mít box minimální rozměry 2 x 3 metry, to je ale minimum. Pro haflinga nesmí být teplota ve stáji moc vysoká, prostředí zatuchlé a vlhké, ale spíš suché a studené. Otto Schweisgut doporučuje ve své knize "Haflingové" při částečně volném ustájení teplotu 8°C - 10°C, jinak 10°C a maximálně 15°C. Při denním čištění kopyt se má použít výhradně vhodný tuk, korektury kopyt by se měly provádět každých 6 - 10 týdnů. U koní trávících celé léto na pastvinách starosti podkováře prakticky mizí. Hafling spotřebuje 20 - 60 litrů vody denně, záleží na tom, zda se pouze pase, nebo pracuje. Také březí klisna, nebo klisna s hříbětem bude potřebovat větší množství vody. Starokladrubský kůňPOPIS PLEMENEVýška: v kohoutku 175-180 cm Stavba těla: povahu se výborně hodí pro hipoterapii. NH Kladruby n.L. má k dispozici v současné době 21 plemenných Zakladatelem starokladrubských běloušů je vraník Peppoli (1764), který byl otcem bělouše Imperatore (1775) a ten byl otcem bělouše Generale. Bělouši byli chováni ve dvou liniích Generale (zal. 1787) a Generalissimus (zal. 1797) a ve čtyřech rodinách. Jedna rodina se rozšířila tak, že se rozštěpila ve tři další. Největší zastoupení má právě ona rozvětvená rodina a jména představitelek začínají písmeny E, A a P. Společnou matkou jim byla klisna Alba VIII (Generale XXII), narozená v roce 1861. Rodina C byla založena v roce 1894 klisnou Cariera (Blue Boy) a rodina R Ragusou I (Napoleone Amelia) v roce 1895. Nejmladší rodinou je rodina S, jejíž zakladatelkou je klisna Sardinia (Maestoso Gratia). Původně byli starokladrubští koně chováni v různých barevných variantách, od konce 18. století v barvě bílé a černé. Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora, vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům. Chov starokladrubských vraníků byl původně veden ve dvou liniích, a to Sacramoso a Napoleone. Linie Napolenone zanikla v roce 1922. Linie Sacramoso byla založena vraníkem, který pocházel z arcibiskupského hřebčína Ries (u Salzburku). Tato linie však také časem zanikla a udržela se druhá linie Sacramosů, která byla založena hřebcem Sacramoso, narozeným v roce 1800 v Kroměříži. Současný chov je založen na čtyřech základních liniích - Sacramoso, Solo, Siglavi Pakra a Romke. Plemenné klisny jsou zařazeny do 13 rodin. Zatímco bělouš byl chován v kladrubském hřebčíně bez přerušení, bylo stádo vraníka ve třicátých letech zlikvidováno a rozprodáno. V roce 1938 pojal prof. František Bílek smělý plán pokusit se plemeno vraníka regenerovat. K jeho regeneraci ve Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňanech u Chrudimi se využívala geneticky příbuzná plemena - lipicáni a kladrubští bělouši. Regenerační proces byl úspěšně zakončen v roce 1973, nyní probíhá fáze udržovacího šlechtění. Současné využití kladrubských koní je rozmanité, skvělých výsledků dosahuje ve vozatajském sportu, kde jejich vhodnost prezentují na kolbištích např. vozatajové Jiří Škodný a Vlastimil Zoul s vranými čtyřspřežími; je využíván i k drezúrnímu a rekreačnímu ježdění. Pro svou vyrovnanou hřebců (13 běloušů, 8 vraníků) a 150 plemenných klisen (75 běloušů, 75 vraníků). V odchovu (do stáří 3,5 let) je cca 300 koní. Od r. 2002 je populace starokladrubských koní uzavřena přílivu krve jiných plemen koní, neboť kromě chovu NH Kladruby n.L. je i v privátních chovech dosti kvalitních plemenných jedinců. Starokladrubský kůň je opravdovým světovým unikátem jak pro svůj původ, tak i jako ukázka úspěšné chovatelské práce, jíž se podařilo vzkřísit ojedinělé původní české plemeno. Rozsáhlý komplex národního hřebčína byl i se starokladrubským koněm v lednu 1995 prohlášen státní kulturní památkou. Ten se tak stal jediným živým tvorem na světě, který se může takovou výsadou pyšnit - vůbec poprvé se ve světě stalo domácí či hospodářské zvíře vedle uměleckých děl a architektonických skvostů středem památkářské ochrany. Ani lipicánům Španělské školy se nepodařilo dosáhnout tohoto statutu - světové prvenství tedy patří České republice.
Quarter horse Americký honácký kůň, krátce zvaný quarter horse, ale leckdy popisovaný s nadsázkou jako slavný nebo proslulý koloniální čtvrtkařský závodník, se poprvé objevil v 17.století ve Virginii a v dalších osadách východního pobřeží. Tento vysoce vyhraněný typ je vedle morgana nejstarším americkým plemenem, ve skutečnosti je sice starší než morga, který se objevil až koncem 18.století, ale morgan je nejstarší doložené plemeno. Registr morganů byl poprvé zveřejněn v roce 1894, kdežto americká asociace pro quartery se ustavila teprve v letech 1940-1941. Popis quartera:Hlava: Hlava nemusí být dlouhá jako u anglického plnokrevníka, naopak je poměrně krátká a široká, s malým chřípím a mělkou, pevnou hubou Falabella Falabella je výsledkem výběrového šlechtění stejnojmenné rodiny Falabella na svém ranči nedaleko Buenos Aires v Argentině. Pro získání tohoto plemene bylo zapotřebí zkřížit nejměnší shetlandy s velmi malým plnokrevným hřebcem. Postupně zmenšovali rozměry jedinců a upevňovali je úzkou příbuzenskou plemenitbou. Před Falabellou už dávno existovali miniaturní koně. Jedním z nejměnších byla klisnička Sugar Dumpling, která měřila 51cm a vážila 13,5kg ... Takovej větší pejsek... Snahou chovatelů bylo vytvořit skoro dokonalého miniaturního koně, ale úzká příbuzenská plemenitba často vedla ke ztrátě životnosti a souladnosti. Vznikali koně s těžkou hlavou, slabou zádí a někdy i špatně tvarovanýma a nadměrně zkrácenýma nohama. Falabally si často udržují nejlepší vlastnoti shetlanda, jsou dobromyslní a přátelští. Lze je chovat jako mazlíčky. Zbarvení je velmi proměnlivé, ale skvrnitá zvářata jsou vzácná. Nutno poznamenat, že výška těchto koníků je do 76cm.
|
